Lovecká.

Jak se mile na nebesích

Rdíti patřím dennici,

Již tu bloudím v polích, lesích,

Na rameně ručnici;

Vždyť pak druhé v světě není

Nad lovecké vyražení.

Řekněte mi, kde se více

Budí ples a rodí smích,

Sílí zrak a tuží plíce,

Než to bývá na lovích?

Ano, nad lovectví není

Zdravějšího vyražení.

Nimrod, kníže velkých lesů,

Jak nám praví dějiny,

Tenkráte již k svému plesu

Honívával jeleny;

Věru nad lovectví není

Dávnějšího vyražení.

Hoj, co u nás někdy hostí,

Co tu pánů od stavu!

A ti všichni v myslivosti

Nalézají zábavu;

Vždyť pak nad lovectví není

Panštějšího vyražení.

Nuže lovme! kdo nám poví,

Kde na nás počíhá smrt?

Běda, koho jednou zloví

Krvolačný tento chrt?

Po takovém lovu není

Žádného víc vyražení.