Lubomírský.

Lubomírský ze Hradecka,

Jemuž Kochan zdílí,

V Lucké věži za Vltavou

Pro milenku kvílí.

Za hraběte bohatého

Nedávno ji vdali,

A však věrného jí zpěvce

V dáli ukovali.

Za mříží tam písně želné

Pocestnému zpívá,

Drahé lístky, plné zpěvů

Oknem vyházívá.

Pocestný-li dál je zpíval,

Větry-li je vály:

Milenka se dosléchala

Želů zpěvce z dáli.

Manžel její podezřivý

Nad tím zlostí minul:

„Mám se zpěvce strachovati,

Byť i v poutech hynul?“ –

Jednou vymrští se na kůň

V brani ocelivé,

K Lucké věži za Vltavu

Žene v zlosti divé.

Lubomírský, Kochan věrný,

U mříže tam stojí,

Zpívá o své lásce vroucí

Při citaře svojí.

Onen na třmen se zvedne,

Máchne kopím k ústí,

Lubomírský sklesne boden,

Pěje ducha pustí.

Hrabě vítěz do Hradecka

S útěchou hnal divou.

Bludná mysl! zpěvec umřel,

Zpěvy jeho živou!

Na perutích rozléhají

Po vlasti se znovy,

Jinému co slavíkové,

Hraběti co sovy.

Náhle při radostných hodech

Bývá jimi strašen,

Z pevného sna půlnočního

Nelítostně plašen.

Po zahradách, po ulicích

Citary se jeví,

A co hlasy duchů hučí

Kochanovy zpěvy!