Lucifer. (I.)

Tak Milton zřel jej, Byrona sny táhnul,

když s Kainem prostorem spěl ve hluboku

s tou pohrdou zlé ironie v oku,

jíž ublížiti vždycky dobru práhnul.

Nad dílo šesti dnů se takto nahnul,

hrot archanděla cítě v mocném boku,

tak za člověkem kráčel v každém kroku,

jej lstí v jho svojí služebnosti vpřáhnul.

Jej obra, ducha takto v pouta hmoty

zde uvěznila něžné dívky vloha,

jej soudce nad zhynem i nad životy.

A já se ptám, v své vnořen staré dumy,

proč Satana a zlo vždy lépe umí

vyjádřit člověk dobro než a Boha?