Luh.

Slunce všude po krajině

rozchvělo svůj paprsk čistý,

jasná zeleň vtkaná v listy

v svitu je a polo v stíně.

Všude jasno po obloze,

dlouhá tráva klasy sklání,

v olších kdes jen v zadumání

na jedné čáp stojí noze.

Sekáč kosí v středu trávy

na rozlehlém luhu zticha,

tráva vůní divnou dýchá,

reflex vrhá zelenavý.

Stejnou práci máme, druhu,

jak mi dí ten obraz prostý;

tak já písní drobné skvosty

kosím v duše slunném luhu...