LUHY, LUHY ZELENÉ.

By Josef Václav Sládek

Luhy, luhy zelené,

hory, hory vzdálené; –

co jste mi to udělaly,

vy mé oči milené!

Jak to slunko spanily

ráno jste mi svítily;

vždyť jsem já vám neříkala,

abyste mne budily!

Napřed jste se usmály,

potom srdce sžehaly,

pak, – čím jsem vám ublížila? –

zapadly mi do dáli.

Dál než hory v dálavě,

dál než slunko v mrákavě:

a mně v očích nechaly jste

slz jak rosy na trávě.

Luhy, luhy zelené,

hory, hory vzdálené; –

jak jste na mne zapomněly,

vy mé oči milené!