LUKIAN.

Kdo zná to jméno? Tisíc pár set let

nositel jeho obýval ten svět.

Žil vesele a v zaměstnání svém

byl soudcem, katem, potom hrobařem.

Heroy, bohy, skvosty tradice,

vše, co se v lidstvu cení nejvíce,

hnal na soud svůj a zlým je soudil rtem,

tož pustým žertem, ostrým cynismem –

neb nemoh jinak, byl to jeho ráz,

a exekuce přidělil mu Čas.

Svět rozpadal se. Na soud svůj jej hnal,

dal ránu mu a pak jej pochoval.

Takový hrobník pln je moudrosti

a nejlépe zná řády Věčnosti,

ví, jak je Smrt vždy Žitím honěna –

běh bez konce a věčná obměna.

A po stech letech ještě útěchou

je všem těm, kteří cestou jeho jdou.