LUNA NA HŘBITOVĚ.

Po hřbitově luna kráčí,

Bol a touhu netají,

Kříže stříbrem svým otáčí

Všem, co v hrobě dřímají.

Luno sladká, luno jasná,

Jen vylívej světla zář,

Temnota co víže časná,

Pod pahorkem – oko, tvář.

Luno, s nebe tys poslána,

Na hrob tiše poklekáš,

Každému je slza přána,

Žádného se nelekáš.

Ráno slunce když vychází,

Líbá rosu – slze tvé,

Jiskry lásky s nebe hází –

Znáť Pán drahé hlavy své.

Těšte se, co v hrobech dlíte,

Anděl zjásá v slávy den:

„Vstaňte, rajský stan kde víte,

Kámen s hrobu – odvalen.“