Luně.

Nad vršky lesa,

má luno, dlíš,

a v hloubi plesa

se zrcadlíš.

V křovinách snících

tvých vlasů jas

slavíků spících

probouzí hlas.

Ó luno krásná,

mých bolů sten

tvá něha jasná

kolébá v sen.

A v šero stesků

tvůj zářný vlas

déšť zlatých lesků

v mé srdce střás’.