LUZA

Lid povstal. Z hrdel tisícerých

zněl marseillaisky vzduchem zpěv

a z pušek blesk – jak s oblak šerých

když rozdrážděný bouří hněv.

Tu nebáno se smrti chladné;

kdo k svobodě se mladé znal,

rozdával kolem rány pádné

a s puškou v ruce vpřed se hnal.

Hoj, zahučel ten vichr jarý

a vesele si krajem vzlét’,

hoj, v ňadrech plály pomsty žáry

a mnohý hladký hejsek zbled’,

když ruka drsná, mozolitá

zbraň smrtnou vedla uměle.

„Aj, luzo, tobě sláva zkvítá!“

Zahučel vichr vesele.