LV. A zavrou-li ti duše mělké

A zavrou-li ti duše mělké

své prahy k síním zlaceným,

jdi dál a hledej jen ty velké,

a nebudeš jim bezcenným.

Věz, žili ducha velikáni

v všech rodech, v každém století,

k jich hodům vejdeš bez pozvání

a hned tě v skvosty zasvětí.

Ba, žili ducha velmožové

co mudrcové, poeti,

že z jejich hostin žití nové

na všechna došlo století.

Nuž co mně přízeň těch a oněch,

byť vedla k prvním do síní;

má pýcha nezrá po salonech,

leč v lidstva velké svatyni.

Tať víra má: až bude čtena

ta suma lidské hodnoty,

dle tamtěch bude vypočtena,

ne dle hlav zpýchlé holoty.