LV. Na svého učitele.

Zdrav buď mistře osvícený,

Královské bohatým tys vědy pokladem;

Schopný nezkaleným duchem

V Platonské blažené výši se znášeti. –

Tam kdež pravda se skví nahá,

Tam kdež dobra svatý zdroj nevystížený,

Věčné krásy u výtoku

Žížní nezhasivou tvůj pije duch blaho. –

Touživ vlasti posloužiti,

Touživ ráj zmařený lidstvu okázati

Mistrovským medovým slovem,

Vůdcem mládeže byls na znešené dráze,

Žáků v světle nořiv ducha,

Jak Doedal jsi učil neskušenou peruť –

Žádný jen by co Ikarus

V kalnou hloubku nepad’ podvrženec nebe.

Padnouť možnoli jest tomu,

Jenž vroucné zakusil Můzy políbení,

V cudné náruči rozkochán,

Rájskou cítil i slasť nadsvětových krajů? –

Skoušej sladkojedý hade,

Jenž svodnou podobou cnosti kazíš květy, –

Pevnou srdce na ohradu

Závistném se pohrň peklo ve útoku;

Zdarma, zdarma se pneš k nebi,

Nezroutíš valy víc víry vyjasněné.

V gigantském ztěku odboje,

Pallas nezděsená stála ve obraně.