LV. V polích kvetou slunečnice a máky,

V polích kvetou slunečnice a máky,

zpěv ozývá se odevšad,

po louce táhne hochů řad:

hrají si na vojáky.

Na ramenou mají zbraň: hole,

jeden z nich vesel zří v svět,

hle, louka samý je květ,

odvrh hůl a běží v pole.

Větérek od jihu věje,

na mezi růžný je keř,

nač plašit po polích zvěř?

„Lehnu si“ a hoch se směje!

Uleh’ a v nebe se dívá,

růže se na tvář mu kloní,

z vesničky klekání zvoní –

hoch blažen, cestou domů si zpívá.

Znaveným druhům dech v prsou se úží,

druh samotný na ňadrech nese si růži.