LVI. Čím pak hmota odstupuje

Čím pak hmota odstupuje

Dále do svých stežejí,

Maří, dusí, žže a truje

Střední život mstivěji.

By pak více nepojala

V náruč světy stará noc,

Jednu druhou upoutala

K bezškodenství vyšší moc.

A hle, jedy v soli chutné!

Hle vzduch – plyny duchormutné!

I ta k tvému pohledu

Rozlitá rtuť na ledu!