LVÍ DEGENERACE.

Je dobrácký ten Český lev,

prý „slušný tvor“ se hádá;

však v žilách nebouří mu krev,

spíš šumí limonáda.

Zkrotl už tuze řadou let,

domácích nerozliší;

a s každým kamarád je hned,

zamlasknout, hned se ztiší.

Hlavu mu trochu potřepat,

na ráz se psovsky tulí,

a šišlot německý má rád,

to div se nerozpůlí!

Kdo jen chce, přítel, nepřítel,

se na něm volně sveze;

tuhle i Snowden na něm sjel,

dobráctví nezná meze.

Ví se to v celé Evropě,

když zařve, strašný není,

to jen tak ve lví podobě

na časy „zuby cení“.

Kdysi, eh, celé pluky zmoh’

a chován je i v poutu;

dnes, svoboden ač, kdyby moh’,

hned vlez’ by do chomoutu.

Jak před chalupu výměnkář,

hle, sed’ si k parlamentu;

nad hospodářstvím stáhnul tvář:

„ať vše jde k sakramentu!“