LVI. Dumám u lesního plesa:

Dumám u lesního plesa:

Mám na Krymu nádherné paláce,

kolem nich kouzelné sady,

plny nevídaných květů,

mám nesmírné lesy,

plny vzácné zvěře.

Jsem veliký velmož,

v sobolím hovím si krznu,

jsem mdlý a líný.

Denně se bavím,

vyjíždím na arabských koních

do líbezných krajů;

jezdím ve skvostných lodích

po klidném moři,

poslouchám zpěvy lidu.

Procitám,

kloním hlavu,

z očí mi tekou slzy.

Mé zámky jsou pusté,

prázdné jsou sady a lesy,

můj komoň prch’.

Procitám, k večeru kloní se den,

třesu se v letním šatě

zimou; mrznu.

Žebrák jsem, rovný jiným.