LVI. IMPROMPTU

Ten Dnešek zdvihne se jako kat

nad Včírkem, otcem svým rodným,

svítilnou hlavu mu ozáří

a odpraví způsobem vhodným.

Mrtvolu při sekci rozkrájí,

prozkoumá srdce i duši,

cynicky často se zasměje

nad šalbou, pokrytstvím, hluší.

Rodáci, to už je světa běh,

byl Dnešek Včerejšku dosud

katem i soudcem i hrobařem –

zítra jej stihne týž osud.

Hus včírka – nouzové vydání,

pro lid jen byl jaksi platný –

hřmí Dnešek: Ne, byl to Macchiavell

a český překlad je špatný!

Demosthen pistol zdvih na všechny,

kdož chtěli vlast naši zloupit,

náhle zmlk – a zítřek odhalil,

že si dal pistol tu koupit.

Richelieu včera vstal, politik,

sta duší k němu se druží –

dnes víme: padělek, plný chyb

a vázán je ve volské kůži.

Ten tam zas chycen byl kameny

a jedem napálen jistě,

až dodych – a Dnešek vykřikl:

Muž čestný. Byl na svém místě!

Katuje Dnešek ty Včerejšky,

stín jejich chodí a straší –

rodáci, tak my to vedeme

v tak zvané volnosti naši!