LVI. Jestli zemru tady, ustelte mi pak

Jestli zemru tady, ustelte mi pak

na hřbitově malém, v šerém koutě zdiva,

starý dům zřít budu, slyšet hučet vlak,

slavíka zpěv sladký, který v myrtě zpívá.

Jezero to šumět láskyplně tak,

bledou lunu zřít, jak stříbro s nebe svívá –

štíty pyšných vrchů, které halí mrak –

píseň zvonů s věží, zkolébá mne tklivá.

Připravte mi lože na hřbitově tom,

v hlavách mých mi vsaďte čarokrásný strom,

jejž jsem v snění zřela – kamelii rudou.

Kořen zachytne se v srdci zraněném,

duše zkvete z jara na tom hrobě mém –

touhy moje dýchat vůní jeho budou.