LVI. Píseň zarmouceného.

By František Matouš Klácel

Břinkni v strůny v srdci mojím,

Břinkni zdlouha, bouřlivě,

Každá zazní zvukem svojím,

Každá zazní plačtivě.

Najzvučnější schopná slasti,

Chýstá měky truchlozpěv,

Ach jak počne, želí strasti,

Budí lítosť, budí hněv.

Aj jak láska čisté panny

Blaží srdce citlivé,

Ach mně láska keř je planý,

A má trny jizlivé.

Aj jak jinoch volným krokem

Sladce život zažívá,

Stárna, každým věku tokem

Svojím víc se nazívá.

Ach mi čím dál život běží,

Bolněj ráj se zamíká,

Víc na šíji břímě těží,

Rána v srdci zatíká;

Nikde, nikde žádná spása

Mukám mojím nesvítá,

Ach mých vzorů sněná krása

V této poušti zakvítá.