LVI. Protož ty, jenž stojíš v světě výše

Protož ty, jenž stojíš v světě výše

Nežli bratří jiných tisícové,

Hleď, by cti a slávy paprskové

Nezaslepili tě v hrdé pýše.

Nechť do zlaté nalévají číše

Z končin světa se ti nápojové,

Nechť jsi v roucho odín purpurové:

Přec jen poddaný jsi Boží říše.

Proto k bratru s přívětivou tváří

Sníženému nachyl se a nahni,

A ho k sobě z prachu země táhni.

Samo nebe ve sluneční záři

K chudé schylujeť se rádo zemi –

Jen Bůh sám jest Pánem nad všechněmi.