LVÍ STOPOU KRÁČEL JSI...

Lví stopu hledal jsi v tom kraji Českém,

kde slunce zastřeno dvou orlů perutí,

kde vadne bludný lid sláv zašlých steskem...

Z tvé hrdé samoty tvá píseň zněla

dob velkých ohlasem, jenž zdvihá čela,

jak chorál Boží kdys, s těch cepů třeskem

jenž bouřil hromově ve vozů semknutí.

Lví stopu hledal jsi v tom kraji českém.

U jezer modravých nad tůní leskem,

kde Siren vábí hry na hřbetech delfínů,

tam v háji cypřišném, zkad Fauni bleskem

svým skokem napadnou vil nahých družinu,

tvá Musa nerozplétá zlatou kštici

a k ňadru svému nezve labuť snící

s tím hrdlem lahodným nad květy leknínů:

Lví stopu hledal jsi v tom kraji Českém!

Lví stopou kráčel jsi v tom kraji Českém,

kde zápas orlů dvou kdys hrozí v střetnutí,

a Iva jsi našel skryt, kde hyne steskem,

v svém srdci zoufalost, trn smrtný v spáru...

A v písně zázraku a v lásky žáru

byl’s jemu Androklem... Lev povstal v pohnutí,

hlas královský skal echa zbudil s třeskem.

Lví stopou kráčel jsi v tom kraji Českém!

Od slávy zřícenin po kraji Českém

jsi dolů sestoupil v boj slepých našich dnů,

kde z dýmu továren cos šlehá bleskem,

kde při kol úpění a vzdechu komínů

ze zraků horečných plá touha nových snů...

Pot a rmut otroctví tvá Musa snící

dělníku zlíbala s těch černých lící...

Lví stopu našel jsi v tom kraji Českém!