LVII. Jedu po Rýnu.

Jedu po Rýnu.

Jsem hoštěn.

Jím ústřice,

piji sekt.

Na palubě zpívá

mladý učitel

Heineho Lorelei.

Je veselo všecko,

jsem rozjařen,

hledím do zelené vody,

klímám a dumám.

Zátka bouchla,

probudila mne z dum.

Nevýslovná tesknota

mne objala.

Kéž byl bych doma

v mlýně své mateře,

pod mohutnou lipou,

vedle ní

a pil nektar

mateřské lásky! –