LVII. Půlnoc – orloj bije na kostelní věži –

Půlnoc – orloj bije na kostelní věži –

sama jsem, tak sama, na srdci mám tíž –

Klid je kolem – spí vše, hřbitov tiše leží,

jezero spí, vrchy – lesy ztichly již.

Akácie voní, květ jich padá – sněží...

luna vstala bledá, kráčí s kopců níž...

Slavík usnul v myrtě – chápu jenom stěží –

jsem to já, jež pláču – je můj těžký kříž?

Jaká krása všude – zlatý jas a světlo,

a co hvězd jen s oblak do hlubiny slétlo –

leč ni jedna pro mne tady nesvítí.

Akácie kvetou – a ty listy bílé

probudily v duši drahé zašlé chvíle –

touhy, které nemohly se vyžíti!