LVII. V dum koutu stajeném se kaple mrtvých šeří,

V dum koutu stajeném se kaple mrtvých šeří,

pohřebních svící potemnělá sazí,

kde věnců trouchnívících výdech duši mrazí.

Tam posedávám v smutku na práh černých dveří.

Na klíně otevru si bibli po praotcích,

v tmách teskných kahan víry zažehnu si v plamen,

v den mračných žalmy čtu, bdím v sirých nocích

a čekám smrt. K mým žalmům dodá Amen.

Zrak po malbách stěn začernalých těká

od lebek, hnátů k jasným zjevům vyšším,

kde před vítězem smrti Maří kleká.