LVIII. Básník.

Výš než mračna plovou, prudkoletý orel

Křídlem osměleným pyšně se zdáluje,

Patří nezkaleným slunce ve žár okem, –

Nad věštných dalekosť hvězd nepostíženou

Básník v božnocitém zdvihne se zápalu;

Až pak v nezměřivém rozplyne názoru. –

Aj tam všechno jináč pravdy na výsluní,

Než tu v krátkozraké zjevno je nížině;

Zřejmý tam je osud rozložený světův,

Jenž tuť rozmanité klubko dějův vine,

Zřejmá jednoduchá ku světu osnova,

Koncův tuť vidomých, tamto počátkové

Zdejší tváře hrubé jádro a obživa,

Plápol slunce tu bez východu, západu;

Odkud nám se šeří soumrak a úsvita –

Tam básník v blaženém zdvihne se výletu.