LVIII. Skráň na kraj bible kladu v bdění mdlobě –

Skráň na kraj bible kladu v bdění mdlobě –

List knihy zavoněl mi stuchlou hlínou,

jak písmáku by na hrudi byl ležel v hrobě.

Svých mrtvých vzpomínám, jich na ulehlé rovy,

kde dědů kosti, zavázané bílou plínou,

tlí vedle truhel vnuků trávy pod pokrovy.

Jak v bolných dumách truchlím, u živoucích stolu

že u svatvečer se mnou v lásce nezasednou,

v tom k srdci ruku cítím kostlivou a lednou.

l chladnu v úděsu a tuhnu na mrtvolu.

Zřím oka mihem: S břehů vývratí a zmolů

vod strnulých pláň v sivou dálku nedohlednou,

van dob jí nečeří, z dna bouře nevyzvednou,

vlá teskné němo nad ní, mrtvo po vůkolu.

Blesk protkl šero, hlas trub duní tiší.

V bok udeřil mě vůdce mrtvých, anděl Michal,

a nad vodami trhnul oponou tří říší.

Jen mžik, mih! Alleluja Svatých... Kletby děsna...

l v bdění ještě bez slzy jsem štkavě vzdychal,

snů úlekem se bude vidin ze sna.