LVIII. To ještě není přírodou,

To ještě není přírodou,

když známe cos dle jmen a dat,

jdeť ona výš než s oblohou,

nad moře hlubší tisíckrát.

Jeť ona světů plodná slast,

zpěv mládí, vroucnost bez věku,

mateřsky-ženská touhy část,

až dojde těla v člověku.

Až lidských ňader chvělá báň,

ta blaha báň i s úrazem,

ji pohostila ve svou schráň

a stala se jí výrazem.

A není ona jenom list,

jenž v podzim prchá bezpočet,

neb kdo ji z prsou nezná číst,

ten v světě jí se nedočet’.