LX. A již tvar jaký se zračí

A již tvar jaký se zračí

V lupenech a ve kmenu,

Týž se opět v květu značí,

V ovoci a semenu.

Nežli v původní se stránky

Rozptýlí ta dvojice,

Jaké péče, jaké schránky

Pro milé své dědice!

Takto druh, co druh, památku

Bytí svého beze zmatku

Horlí ze své postati

K dalným věkům poslati.