LX. Ó blaze tomu básníku,

Ó blaze tomu básníku,

jenž v boj se dává pro svou lyru,

a který maje něžný cit

má humor při něm i satyru.

Jsou lidé, jim když ukážeš,

jak struny srdce tvého znějí,

to srdce z ňader vyrvou ti

a blátem ti je poházejí.