LX. Prosáklé zpěvem slavičím

By Vítězslav Hálek

Prosáklé zpěvem slavičím

a prodchlé vůní pažitů,

prohřáté jarem slunečným –

již leťte, písně, z úkrytu!

Jste tažní pěvci, vím to, vím,

mně na čas jenom příhodní,

já nesmím déle držet vás,

čas váš je tu, jste svobodni.

Já s vámi dřímal za rosy,

vás k lesům vodil probdělé,

potůček dal vám za koupel –

víc nemám pro vás úděle.

Jen jedno prosím: v návratu,

za chvíle nových radostí,

nezapomeňte, srdce mé

že vás vždy rádo uhostí.

Jeť hostinný v něm každý keř

a na květ všecka poupátka,

jeť největší slast – hájem být,

kdy líhne písním robátka.