LXI. Libuše! což tvému zraku bylo

Libuše! což tvému zraku bylo

Roucho budoucnosti odkryté!

Zlato v země žilách zaryté

Rozkazem tvým z nich se vydobylo.

Věštecké tvé oko objevilo

Proudy krve Vlastou prolité;

Tys viděla příští rozvité,

Jež tvé vlasti nebe usoudilo.

Kýž mám jednu jiskru oka tvého,

Bych prohlédnul onnu temnotu,

Jenž zaclání záři zraku mého!

Pak bych zíral v budoucnost své vlasti,

Pohřížené v dlouhou dřímotu:

Procitne-li k bláze aneb k strasti?! –