LXI. Smrt přišla k mému loži

Smrt přišla k mému loži

řkouc: „Starý šumař jsem,

jdu přes trní a hloží

až k tobě, hochu, sem.

Tvé srdce, to je loutna,

kde prst můj zahraje,

a všecko, co v ní doutná,

v zpěv, jiskry zaplaje.

Můj smyčec, hnát můj holý,

jak strun tvých dotkne se,

co trápí tě a bolí,

v let dál se povznese.

A pouze radost zbude

a nekonečný klid

a soucit, něha všude

od země po blankyt.“

A já jsem pravil tichý:

„– V těch strunách Satan hrál,

tu noty sluly hříchy,

a v dálce ideál!“ –

A já jsem pravil měkký:

„– Sám anděl nejeden

strun těchto zbouzel vděky

a byl to sladký sen.“ –

A já jsem pravil snivý:

„– I žena sáhla tam,

já tušil lásky divy

a byly sladký klam.

Vím vše, znám vše, smír pouze

já neznám a s ním ráj,

já čekal na tě v touze –

a proto, kmotře, hraj!“