LXI. Sním!

Sním!

Pohlížím v setí,

nad ním

vznáší se skřivan,

šedý pták,

třepotá křídly

a míří k slunci.

Mračno jej skrápí kalem,

tíží mu křídla,

pták

ustává v letu,

umdlévá –

umlká

v rozpiatou perutí

padá do černé brázdy,

umírá –

pěvec osamělý.