LXI. Už ti s lkáním, děvo, píši,

Už ti s lkáním, děvo, píši,

Jak mi den tu zdlouha mizí,

Kde se lidé ve všem liší,

Cizí mrav a řeč kde cizí.

Teď to cítím, beze tebe

Jak cizejší mojí lásce

Přichází i samo nebe,

I to slunko na své scházce.

Zde mně noc je nejmilejší,

Kde ni zraku, ani sluchu

Nevadí už věci vnější,

A já zřím jen tebe v duchu.