LXI. Zdráhání.

Chtěl sem zpívať o milosti,

Vám panenky růžové,

Harfa však ku vyšší cnosti

Vás volá vlastencové.

Strh’ sem potah smutnohravý,

Břinknu v strůny změněné,

Zazní akkord zas jen zvavý

K práci platně zbožněné.

Já o jaru krásojevném,

Já o louce zelené,

Harfa zní o kruhu pevném,

Mysli k právu zdvižené.

Já chci chválit hody plesné,

Učím panny celovať,

Harfa dráždí šalby těsné,

Hříšné pouto rozkovať –

Pověz harfo, jak ty dlouho

Zněť chceš přísně horlivá?

S tebou vyzní věčná touho,

Touho svatě truchlivá!