LXII. Praha ve smutek halí si líce,

Praha ve smutek halí si líce,

Odevšad se nářek ozývá:

Té, již národ matkou nazývá,

Kněžny Libuše že není více!

Dohořelať života jí svíce;

Z Vyšehradu zpráva truchlivá

Smutně v celé zemi zaznívá,

Ano rozléhá se přes hranice.

Na jejím se hrobě přinášejí

Po sedm dní bohům oběti,

Panny žalostné tu písně pějí. –

Ač se neví její o mohyle,

Přec jest v dobré podnes paměti,

Každý Čech ví této o Sibylle.