LXII. Slavné Bedřichovo město

Slavné Bedřichovo město

Chová pamětného dosti:

Já jsem zatím prohlédnul si

Povrch jeho památnosti.

Dlouhé třídy, pěkné stavby,

I tu smutnou řeku Sprevu:

Ale hezkou, jako ty jsi,

Neviděl jsem žádnou děvu.

A když tak jsem v běhu ztrávil

Prvního dne horkou půli,

Hlad a žízeň ponoukaly

Ohlédnout se po tabuli.

Obědval jsem; ale ký-to

Oběd bez tvých milých žertů,

Kde tvé cukrové hubinky

Scházely mně ku desertu? –

Předce hostinské to místo

Ode mne buď vděčně jmíno,

Neb tu pro našince mají

Žernosecké dobré víno.

Hle! už sklepník rusovlasý

Čechu Čecha na stůl staví –

Nuže, dívko na Jizeře,

První sklenku na tvé zdraví! –