LXII. Stoje, vděčný smyslolude!

Stoje, vděčný smyslolude!

Nad tvé krásy pramenem,

Myslím: Růže! jakž to bude

S ovocem a semenem?

Tvé nesmírné rozvinutí

Jim přineslo úbytek;

Svět nad tvými kouzly šutí,

Ceně hmotný užitek.

„V sobě chovám zisk a chloubu,

Má jak máti; v každém roubu

Sazeném, kdy káže čas,

Žiji dál a květu zas.“