LXII. Tak jest krása těla mnohých duší

Tak jest krása těla mnohých duší

Často záhubou a ohavou;

A co prachu jesti oslavou,

To část lepší pokazí a zruší.

Tělu krásnému tím lépe sluší

Duše krása; ona vnadu svou

Rozprostře nad jeho postavou,

Tak že člověk anjela v něm tuší.

Krásná schránka ducha bez ozdoby

Obílený svrchu jest jen hrob,

Obrazu božímu bez podoby.

Krása duše květ jest plný vůně

Líbezné, jenž tělo křísí z mdlob,

Fiala to skrytá v trávy lůně! –