LXIII. A když přišlo jaro zas,

A když přišlo jaro zas,

Pocit měl jsem sladkých bolů:

Zpomínal jsem, jak v ten čas

Trhali jsme růže spolu.

Teď, trvám, mé dívky hled

O zahrádku málo dbává;

Snad že jejích růží květ

Dozráv, tiše opadává. –

Co to? Z kraje od jihu,

Tam kde mého srdce druže,

Přiletěl mi na knihu

Jeden lístek milé růže?

Snad, kdy jejím sádkem vál,

Od ní tento lupen žhavý

Na hebounké křídlo vzal

A mně dones’ vánek hravý?...