LXIII Jsi z prutů zlatých a stříbrných

Jsi z prutů zlatých a stříbrných

tvrdá a krutá klec,

a já jsem stěn tvých studených

zoufalý zajatec.

Od mříže k mříži se potácím

s touhou a mroucím snem,

odražen, vstanu a narazím;

lidé jdou zvěřincem.

S rozbitou hlavou vzpomínám,

v pokorný schoulen kout,

jak za člověkem jsem vyšel sám,

zřel zlatý oblak plout.

Byla to iluze. Šel jsem tmou.

Objal mne tvrdý kov.

Až mne z té klece vynesou,

buď zdráva! Šťastný lov!