LXIII. Světa duše-li se šíří

Světa duše-li se šíří

Po rostlinné osnově

Tichým letem: valným víří

Proudem v zvířat budově.

Tam jeden vždy život stojí,

Ač převabně rozkvítá;

Zde druží se dvojí, trojí –

A se divně proplítá.

Tam od zvuku k melodiím,

Zde z akkordu k harmoniím

Až do plné lahody

Neskončené přechody!