LXIV. Blaze tomu, jenžto se ubírá

Blaze tomu, jenžto se ubírá

Touhou srdce puzen v onen kraj,

Ztracený kde opět mu se ráj

Jako vykouzlený rozprostírá!

Kde se oko jeho otevírá,

Lady svatyně a Milka háj;

Kde mu zkvítá nový lásky máj,

Jenž mu sladkou tísní srdce svírá.

Blaze, kdo si v světa poušti najde

Věrnou skrz ten život průvodkyni,

Dříve než mu lásky slunce zajde.

Blaze, komu příroda v svém lůnu

Upřímnou vychová přítelkyni,

Hodnou žezla, koruny a trůnu –