LXIV. Já vodou kvítek zalévám,

Já vodou kvítek zalévám,

a víno leju v sebe;

květ nedaří se bez vláhy,

já, víno, beze tebe.

Leč div to, div je divoucí

před celým božím světem:

tak nestejný nás vlaží mok,

a oba po něm květem.