LXIV. Na „dobrou noc“ píseň krátkou

Na „dobrou noc“ píseň krátkou

zazpívat chci sobě dnes

divně dojemnou a sladkou.

Mlčí les,

hvězdy zlaté nad ním táhnou,

jak se k spící zemi nahnou,

sladkých snů se zástup celý

ve vzduch ztmělý

k zemi snes’.

Jeden z nich mi přej, ó Bože!

v samotu a tiši mou,

aby zlatil moje lože,

svítil tmou!

O lásce sen? – Ne, jdi dále!

O vlasti? – Ten ztopen v žale.

O štěstí? – Dál, v mojí touze

vyzněl by jen marnou pouze

modlitbou!

O míru sen, o pokoji

pouze ten mi, Bože, dej,

v citů bouři, vášní roji

ten mi schvěj!

Slzou buď, jež v taji ráda

s tváře v podušku se skrádá.

Tento pouze Bože, jsi-li,

v této tiché noční chvíli,

ten mi přej!