LXIV. Předc jen touto dolinou

Předc jen touto dolinou

Nejmilejší jest mi cesta,

Kde, jak u nás, lučinou

Řeka táhne podle města.

Hle, tam řídí loďku jun,

Vlny lehkým veslem čeře: ––

Tak jsem doma s dívkou člun

Kolébával po Jizeře.

Co jsme mnohdy ztropili

Sladkých žertů, milých smání,

Druha druh jak zkropili

U laškovném veslování!

Má panenka posavád

Doma k známým tokům chodí;

A když léto pálí, snad

V kristalu se chladném brodí.

Já, kdy z oněch stran který

Přijde mráček, se ho táži,

Zdali z tokův Jizery

Také svou vlažičku váží?

Rce-li „ano“, prosím jej,

By ji na mne skropil dolů,

A co z vlasti dobroděj

Schladil žáry mého bolu.