LXIX. Jak ten vichr stromy třese,

Jak ten vichr stromy třese,

v srdce starý bol se nese,

krouží křídlem havrana;

krouží, jak ten vítr vane,

kroužiti tak nepřestane

od večera do rána!

Odkud slétáš, černý ptáku,

kde své ostří na zobáku

a kde brousíš tuhý spár?

Proč se náhle s větrem zvedáš?

Co v mém srdci chceš a hledáš?

Rozdmýchat chceš jeho žár?

Mrtvo v srdci. V krbu jeho

najdeš tam jen popel všeho

po lásce tam, touze, snech.

A přec biješ, duješ křídly.

Rozvěj i ten popel stydlý

v ráz do světa úhlů všech!