LXIX. Kamž ta cesta se prostírá?

By František Ladislav Čelakovský

Kamž ta cesta se prostírá?

Jsou to mamu působy?

Má i v sobě duše zírá

Tyž, leč vyšší, obdoby.

Obraznost si orlím pérem

Kruhem prostor odmyká,

Anto rozum rovným směrem

Všude k jádru proniká.

K stáří on, a ona k mládi

Vlnavé vinou se rádi;

Pravý život zazvučí,

Kdy padou si v náručí.