LXIX. My poznali se bloudící

By Duchoslav Panýrek

My poznali se bloudící

ve hřmotuplném proudu města,

nás trápil jenom jeden bol,

nás jedné touhy vedla cesta.

Ty’s poznal tenkrát v tváři mé,

že útroby mé hlad jen trýzní,

já četl opět v oku tvém,

že duše tvá po lásce žízní.