LXIX. Úsměvné slunce

Úsměvné slunce

zlatými zalévá proudy

kořeny mého vadnoucího srdce;

zpěvná svěžest vniká v mé vyprahlé oudy,

až k srdci dospívá

a leskne se duše na korunce.

Je máj a všecko kvete

a dere se mocí k světlu;

krunýř mých ňader puká,

a pod ním vyrůstá krvavý květ mé písně,

tvá bílá trhá jej ruka

a vplítá jej do temných vlasů,

kde volá: Vítejte radosti žití!