LXV. Jak se z oné skály

Jak se z oné skály

Dva praménky lejí,

Tak snad pro mne doma

Slzí očka její.

Když jsem s ní se loučil,

Ona slzy lila;

A tu sladkou rosu

Moje ústa pila.

Věru, před odchodem

Na dalekou pouti

Posilu jsem lepší

Nemoh’ naleznouti.

Kdekoliv se teď mi

Dvě studánky jeví,

Na mysli vždy mívám

Ona očka děvy.